čtvrtek 20. června 2013

Sladké entrée v elitě

Po závodní pauze se nám spolu s Jukolou běžel taky další dvojzávod českého poháru a áček. A byla to lahůdka, Plzenští pořadatelé nás přivítali v luxusním prostoru Sedmihoří. Sice to bylo skoro v Německu, ale terén byl pro nás odměnou za dlouhou cestu. Několik prudkých kopců se skalkami a balvany, a mezi nimi ploché údolí a melioračkami, šutříky a kamínka, nádhera. K tomu perfektní shromaždiště, slunečné počasí a rázem z toho byly závody takové, že na lepších jsem víc než rok určitě nebyl.

Po mém raketovém vzestupu rankingem jsem se konečně dostal do elity, takže to byla moje premiéra. Sobotní klasika budila svými parametry (15 km, 500 m převýšení) respekt a byla opravdu výživná. Ale jak se můžete přesvědčit v mapovém archívu, byla to klasika jak má být, s dlouhými postupy, volbami, fyzicky náročná. Přesně tak si ji představuju! Já jsem první půlku běžel slušně, ale pak jsem musel cestou na 8 na nucenou pauzu do hustníčku, což mě rozhodilo a cestou na 10 do brutálního kopce (který jsem měl oběhnout) přišel žakýtek, který odezněl až v cíli, když jsem spořádal půl kila nudlí se zeleninou od Evičky.

Po pár kouscích místního piva Chodovar, které bylo skoro zadarmo (18 korun) se spalo dobře a v neděli jsem po čtyřech hodinách odpočinku na shromaždišti mohl vyrazit na start. Ne že bych si nějak přehnaně věřil, ale věděl jsem, že když půjdu čistě, nějaký výsledek by z toho být mohl. Po 20 s chybce na dvojku jsem na trojce doběhl o 2 minuty Dana Wolfa, což mě překvapilo a nabudilo zároveň. On to sice začal docela pálit, ale já šel v klidu s ním a pětku už jsem razil před ním. Pak jsem ale totálně ulítl a stočil se o 45 stupňů mimo, a hned byla minuta a půl v háji. Dan ale taky chyboval, takže na sedmé kontrole jsme byli zase spolu a to už jsem se dral do čela, cestou na 11 jsem mu utekl a plynule jsem se dokutálel až do cíle, kde na mě Béďa vybafnul se čtvrtým místem (pak mě ještě zařízl za mnou startující Kamenda) a ztrátou minuty na vedoucího Edu. Takže páté místo v elitě, dvě minuty chyb, minuta ztráta, to je pěkný začátek a jestli to takhle půjde dál, zlobit se nebudu. Vlastně jsem na sebe docela pyšný. Můj výkon může čtenář posoudit pohledem na mapu v archívu.

Možná by nebylo od věci zmínit se o tom, proč mi to tak najednou běhá. Důvodů bude asi víc, ale jedním z nich určitě je radikální změna jídelníčku. Před necelým půl rokem jsem přestal jíst maso a postupně i další živočišné potraviny. Dalo by se říct, že až na výjimky se stravuju vegansky a nesmírně mi to vyhovuje (výjimkou jsou různé dobroty jako třeba makronky z Bistra Franz). O tomto tématu se určitě někdy v budoucnu rozepíšu.

Taky jsem poslední dobou vyráběl dobroty, kterýma se můžu pochlubit. Třeba vynikající raw malinový dort z kešu oříšků a mandlí, který jsem vyrobil Evičce.
Bohužel, než jsem stihl udělat další fotky, snědl se.

Ono je to teď vlastně strašně in, fotit jídlo. Třeba jako banánovou bábovku, která se mi sice moc nepovedla, ale aspoň vypadá hezky.
Sladká tečka na závěr. Aby moje elitní entrée bylo opravdu sladké. Mňam.

středa 5. června 2013

Vítězství!

Zatímco junioři se nominovali v Pulčíně a Úsobrně na tuzemský mistrák (a Mára si připsal první vítězství tohoto víkendu, a nakonec i celkovou nominaci - gratulace!!), já jsem si zajel na české béčka, které se běžely na Moravě a měl jsem to na ně asi o 100 km blíž než na béčka moravské. Těšil jsem se dlouho dopředu, protože jsem věděl, že to bude má oblíbená letecká vysočina. A taky že byla.

Protože léto je prý nejhezčím dnem v roce, a v tom letošním ještě neproběhlo, bylo všude v lese docela mokro a melioračky a bažiny byly pěkně nasáklé. To ale nevadilo a tempo mírně pod 5 min/km se dalo držet i tak. Udělal jsem pár chybek, ale asi ne víc jak na 2,5 minuty, celkově jsem běžel plynule a míjel jednoho soupeře za druhým. Naše trať měla cca 15,5 km, a ke konci mě docela hnaly kupředu hodinky a magická hranice 80 minut, kterou se mi jako jedinému ze startovního pole povedlo pokořit a vyhrál jsem. Ale vítězství to nebylo úplně čisté, protože kdyby si Mrazák na 24. kontrole nepropíchl nohu, dostal bych od něj pěknou čtyřminutovou kládu. Tímto mu přeju brzké uzdravení. Mapa s tratí je v archivu. Trať byla pěkná, ale docela jednoduchá a typicky žďárská - ostré úhly a stejně dlouhé postupy. Ale to mě nepřekvapilo a kupodivu ani nevadilo.

Nedělní middle byl ještě víc v bažinkách a melioračkách a ačkoli byl moc pěkný, nebyl to middle. Byla to pěkná třetina klasiky (14 kontrol na skoro 6 km je na middle prostě málo). Běžel jsem špatně, dělal jsem chybky a nedařilo se mi držet plynulé tempo, musel jsem u kontrol zastavovat a mapovat další postup. Dostal jsem ve finále jen 2,5 minuty, což je celkem málo vzhledem k mému neplynulému výkonu a k tomu, že jsem startoval na začátku a prošlapával všechny cesty ke kontrolám trávou po pás. Věřím, že dálnice druhou část startovního pole výrazně zrychlily. Mapa je na známém místě.

A protože je zkouškové a mám se na co vymlouvat, zůstane tento článek velmi stručným a bez obrázků. Ty možná někdy příště..

neděle 2. června 2013

Vrbenské trápení

Závody pořádané vrbenským oddílem jsou svým způsobem fenomén. Všichni vědí, že se poběží v pěkných terénech, že tam budou kopce, a že jediný funkcionář místního oddílu s rozhodcovskou licencí neumí stavět tratě, a proto je vždy staví a pak to tak vypadá. Taky všichni vědí, že je velká šance, že něco nebude fungovat. A že web závodu je hned po webu z MČR v nočním hlavním aspirantem na titul "propadák roku." Ale pěkně popořadě.

Část 1: sobotní štafety

Už z plánku shromaždiště bylo jasné, že se nebude jednat o divácky atraktivní závod vzhledem k tomu, že cíl a předávka byly na opačné straně silnice než vše ostatní. Sice chápu, že majitele louky si pořadatel vybrat nemůže, ale stejně.. Během závodu nefungovalo až do třetích úseků vyčítání, čili nebylo co komentovat a vzhledem k divácké neatraktivitě shromaždiště to byla docela bída. Navíc mě docela zaujal fakt, že o vyčítání se staral hlavní rozhodčí. Asi nedostatek pořadatelů...
Abych jen nehanil, tak v lese bylo pěkně. Kvalitní terén jsem očekával, tratě mile překvapily, ačkoli farstování bylo velké a nerovnoměrné. Můj výkon na prvním úseku byl uspokojivý, ale kvůli chybě na 13 mi utekl menší balík a já jsem tak pozbyl možnost doběhnout okolo 3. až 5. místa společně s Márou, který rozbíhal A štafetu. I tak jsem doběhl v první desítce, což je vzhledem k pocitovému výkonu velmi dobré; nijak hvězdně se mi něběželo.
Mapu a postupy mám v archivu.

Část 2: sprint

Po štafetách jsme se přesunuli do Karlovy Studánky, kde se měl běžet sprint. Na parkovišti jsme byli jako první a doufali jsme, že dorazíme dřív než pořadatelé. To se málem stalo, protože na shromaždišti, které bylo situováno na sjezdovku, pobíhal jen mapař a pár pomáhajících členů opavského oddílu. Takže nikdo z Vrbna. Start byl podivně roztáhnutý, a vzhledem k tomu, že jsem startoval asi o půl sedmé večer, času bylo opravdu hodně. Mezitím co se shromaždiště zaplnilo, záhadným způsobem byla vypuštěna zpráva, že start je posunutý o 30 minut (zapomněl jsem zmínit, že dopolední start se posouval o 15 minut z důvodu pozdního příjezdu hradubického autobusu). Naštěstí všechno pak už jakž takž fungovalo.
Samotný závod byl velkým překvapením, protože se jednalo o krásný zajímavý rychlý ťukací sprint. Jediná kaňka byly snad jen časy, které se požadovaným dvanácti minutám moc neblížily.. Já jsem se pro velký úspěch nevešel do elity, tak jsem aspoň s přehledem zvítězil v H21A a snad se v tom rankingu už trochu posunu, protože vyhrávat je nuda. Aspoň už jsem trochu vylepšil postoj a na stupních nevypadám jako úchyl, ale pro změnu si nedokážu zapnout bundu.
Mapka je k nahlédnutí na obvyklém místě.

Část 3: nedělní štafety

Stále stejně špatné shromaždiště, ale tentokrát už s komentováním a průběžnými výsledky. Aspoň že tak. tentokrát jsem šel třetí úsek, a jsem moc rád, že jsem zůstal v B štafetě, protože můj výkon byl doslova tragický. Jak fyzicky, tak mapově, navíc stavba tratí kolmo 20 vrstevnic nahoru a pak zase dolů (a pak zas nahoru a pak zas dolů) mě opravdu nenadchla, navíc farstování bylo ještě více nevyrovnané, ale to se mě na třetím úseku naštěstí netýkalo. Odkaz na mapku. Stavba tratí by se dala zhodnotit jako typická "klechiáda."

Ve středu jsem si pak zaběhl vídeňskou sprintovou akádu. Kromě toho, že rakouská definice sprintu se asi s tou českou moc nekamarádí (zašíté kontroly v keři) a ISSOM taky nebyl stoprocentní, bylo to příjemné atletické proběhnutí v parku, sem tam s kopřivovou vložkou. Trošku mi dělaly problémy slovní popisy, ale naštěstí kontroly na plotě byly jen dvě a slovíčka "außen" a "innen" jsou docela jasné. Stejně jako v Chrudimi jsem dostal od Rakušáků docela kládu, výsledky jsou tady (běžel jsem kategorii HM Gäste, ale trať jsme měli stejnou), v archivu pak moje mapa.

 Shromaždiště bylo malé a příjemné.

O víkendu jsem běžel české béčka, ale o nich bude až další článek. 

pondělí 20. května 2013

Risk je zisk?

Protože o uplynulém víkendu se konaly jen fekální béčka ve Štramberku nebo výchoďák v Novém Městě nad Metují, přičemž obojí je dost daleko a první zmiňovaný byl podle map opravdu hnusný, zašel jsem se v sobotu proběhnout na první ročník běžeckého závodu v Brně na Riviéře - na Riviéra běh. Trať vypadala od pohledu pěkně, podařilo se mi nalákat Navru aby si přišel taky zasportovat, a navíc jsem tušil nízkou účast a vzhledem ke sponzorům i šanci získat nějaké kapříky.

Běželo se pěkně, zpočátku jsme byli na čele tři (s Tomem Buryškou a Ondřejem Pajerem, kterého jsem neznal). Za Čertíkem k mému překvapení Tom odpadl a zůstali jsme dva. Šel jsem tedy do čela, cítil jsem se dobře a docela jsem makal, ale soupeř se držel. Ale stejně jsem si věřil a jen čekal na správnou chvíli pro útok; to se mi nakonec vymstilo. V této prudké levotočivé zatáčce, která je navíc dost z kopce dolů, jsem si to chtěl co nejvíce zkrátit, ale asi jsem nezpomalil dostatečně a na štěrku jsem vysekl precizní parakotoul s dvěma hlavními styčnými body (levé koleno, pravý loket) a dvěma brzdovými špalíky (dlaně). Zvyklý z lesa jsem okamžitě vstal a pokračoval, ale jak jsem postupně zjišťoval rozsah poškození, docela mi zatuhly nohy a soupeř (kterému děkuji za fair-play gesto!), který prvních pár desítek metrů zpomalil a běžel se mnou, byl za chvíli fuč. Naštěstí můj náskok byl dostatečný, takže i tempem, které mělo k závodnímu dost daleko, jsem pohodlně udržel druhé místo. Takže risk v zatáčce se nevyplatil, ale aspoň si můžu užívat poukázky do akvaparku (kam teď se svým novým kamarádem na koleni stejně nemůžu), novou čelovku a plno dalších věcí...

Protože jsem strašný egoista a chci, aby všichni viděli jak zlověstně jsem vypadal, můžete se kouknout na pár fotek: těsně po startuzombie runkrvavý baron a válečný veterán.

Pozitivní je, že to asi taková tragédie nebude, a i když to bolí, tak jsem s tím bez úhony zvládl 10 km pěší výlet v noci lesem a na víkendové štafety budu snad připravený.

čtvrtek 16. května 2013

Jak (ne)pořádat běžecké závody

Ve středu jsem si byl zaběhnout první závod letošního Triexpert Cupu, což je vlastně takový letní běžecký pohár, jehož závody se konají od května do září každou středu v podvečer a točí se pět různých míst stále dokola.

Vlastně jsem uvedl špatný název, od letoška je to totiž Triexpert Asics Cup. Ještě asi před třemi lety se seriál jmenoval poeticky a výstižně Letní běžecký pohár, jenže pak se do toho začal montovat Triexpert, což je síť specializovaných běžeckých prodejen. To by samozřejmě nebylo nic špatného, jenže kromě toho, že jsou dost předražení, hrají si na veliké profíky a podobně vedou i tento běžecký seriál.
Od letošního roku se opět zvedlo startovné, tentokrát na již nelidových 70 Kč s vysvětlením, že nově bude pro závodníky zajištěn větší komfort! Paráda, dvě toiky, "oficiální" úschovna zavazadel a lékař, který není v cíli, nýbrž jede vedle závodníků na kole, to vážně stojí za to. Navíc pro letošek novinka! Z technických důvodů je maximální počet závodníků stanoven na 280. Čili já se v 5 hodin odpoledne rozhodnu, že se půjdu proběhnout na závod, přijdu včas na prezentaci a tam mě pošlou do háje, že vyčerpali limit. Sladké.

Dalším fenoménem Triexpertu jsou běžecké tréninky. V principu jde o to, že přijdeš, zaplatíš a pak spolu s dalšími hobbíky běháš hodinu na Palačáku a je tam trenér. Vlastně je to celé zaměřené na cílovou skupinu Triexpertu, a to jsou movití lidé, kteří hledají nový druh zábavy. Tou se pro ně běhání může stát, a nemají problém za to řádně zaplatit. Mám dojem, že touto cestou se vydává i samotný Letní běžecký pohár.

Abych vše uvedl do kontextu, včera v Pisárkách panovalo pěkné počasí a vzhledem k tomu, že se jednalo o první závod a každý závodník musel dodat čestné prohlášení o tom, že není kripl a uběhne 6 km (ano, další specialitka; zajímavé, že na zimním Brněnském běžeckém poháru, kde se standardně běhá desítka v mnohem tvrdších podmínkách nic takového potřeba není), byla na prezentaci fronta. Spíkr se všem omlouval, všechno v pohodě, posuneme start o 10 minut. Odešel jsem se tedy rozklusávat s vědomím, že mám dostatek času a že start nebude v 18:00, nýbrž v 18:10.

Při rozcvičování se cca 100 metrů od startu, ve směru závodní trati, jsem si všiml špalíru lidí na startovní čáře. Podotýkám, že tou dobou bylo cca 18:02. Trochu mě to rozhodilo, rozběhl jsem se ke startu. Mezitím zazněl startovní výstřel, takže jsem se prodíral v protisměru, abych mohl proběhnout startovní bránou (kvůli čipu, měřícímu čas, jsme přeci na profi závodech!). Doteď mi není jasné, jakým způsobem se mi podařilo prodrat se mezi hobíky až do čela závodu a udržet pohodlné třetí místo (nechci vědět, kolik lidí jsem loktem poslal k zemi).

Na trati bylo mimochodem poměrně špatné značení, ale to je jen detail. V cíli se pořadatelé omlouvali, sypali si popel na hlavu a z rukávu sypali důvody, proč se to stalo. Ale dokonale tato situace vystihla, jak moc si Triexpert hraje na něco, co není. Vzhledem k oficiálním výsledkům, kde jsem uvedený na prvním místě, si lze odvodit, že první a druhý v cíli měli stejné problémy jako já, tedy nestihli start, ale už se nevraceli na startovní čáru a neměli v čipu čas startu, proto je pořadatelé diskli. Takové řešení mi připadá dost nefér, ale třeba se na něm s aktéry dohodli, nevím. Já jsem ihned po doběhu klusal zpět domů.


Pohled na startovní čáru. Zajímavé, že na ni v předních řadách nestojí vítězdruhý ani třetí v pořadí...

Žabinský comeback

Po loňském štafetovém fiasku si Žabáci chtěli napravit reputaci pořádáním áček. Nevím, čí nápad byl využít lesy nad přehradní nádrží Mohelno (a musím uznat, že nápad to byl výborný), ale mám tušení, že s tím měly souvislost dobré vztahy mezi mým bývalým oddílovým kolegou Petrem a Zhustou, jelikož Petr Žabinám poskytl kousek mapy (cca 15 let starý), na kterém se původně mělo běžet MČR v nočním, kdysi dávno. Ať je to jak chce, s odstupem musím říci, že terén byl velice pěkný (kombinace brněnského a vysočinského terénu se svahem k přehradě jako třešničkou na dortu), na áčka dostačující, ačkoli místy spíše letecký a mapově jednodušší.

V sobotu se běžela klasika. Až na nezvládnuté parkování by se dalo říci, že vše probíhalo dobře. Lilo, lidi byli schovaní ve stanech, taková jarní pohoda. Já jsem se zkušeně místo do elity přihlásil jen do áček, ačkoli bych se do elity pohodlně vešel. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale i přesto, že jsem na trati nasekal minimálně 4 minuty chyb, dvakrát si zavazoval tkaničky a druhou půlku trati mi nebylo od žaludku zrovna nejlépe, podařilo se mi vyhrát (i když těsně). Mapa k nahlédnutí v archivu.

Druhý den se počasí umoudřilo, parkování k nelibosti závodníků klapalo (oficiální parkoviště bylo 2 kilometry od centra), já jsem zase vyhrál (mapa zde) a aspoň jsem si domů odvezl dvě lahve vína.

Nějaké postřehy:


Na obrázku je tentýž prostor zachycený v mapě z klasiky a middlu. Asi kdyby se middle běžel na neupravené mapě z klasiky, nebylo by kam postavit sedmou kontrolu a šestka by byla na tvarově zcela odlišném hustníku, nehledě na to, že by člověk na postupu potkal jakýsi černý křížek :). Zajímavý příklad přizpůsobení mapy stavitelem (a neříkám, že je to špatně, jen mě to zaujalo).

Mapa na klasiku (ta v patnáctce) byla ne zrovna šťastně vytištěná vzhledem k tomu, že byla ze Žaketu. Trochu mě to zklamalo, nicméně vyblitost barev nevadí, horší to bylo se severníky, které byly tenčí než je zvykem a docela mi dělalo problém je najít.

Všeho moc škodí, dlouhé články jsou nuda, čili ptám se sám sebe: jaké byly tyto závody? Pěkné. Všechno fungovalo, v lese bylo hezky, tratě byly slušné, shromaždiště adekvátní. Takový standard, kdy je všechno v pohodě a člověk odjíždí spokojený, ale na druhou stranu tam nebylo nic, u čeho by se měl dostavit nějaký wow efekt nebo úžas. S odstupem času mě vlastně nenapadá, co bych pořadatelům vytkl. Možná slabý bufet a teplé pivo. Ale to jsou malichernosti a celkový dojem je pozitivní.


A já si pro příště musím před zrcadlem nacvičit nějaký inteligentní výraz a trošku vylepšit outfit, abych na vyhlášení nevypadal jako úchyl.


středa 2. června 2010

Den dětí

Na včerejší den dětí jsem se byl proběhnout v Zamilci na tradičním místě, avšak vzhledem k malému počtu "sparingpartnerů" se neběhala kolečka jako vždy, ale vyrazil jsem na lehčí výběh do lesa (jelikož jsem neměl mapu, musel jsem spoléhat na znalost terénu a předvídavost :)). Počasí bylo typické červnové, příjemných 12° C a vytrvalý déšť. Podle toho to taky v lese vyadalo a pěkně to klouzalo. Ale jinak to bylo příjemné proběhnutí, v závěru s atletickou vložkou po cestách.