Protože o uplynulém víkendu se konaly jen fekální béčka ve Štramberku nebo výchoďák v Novém Městě nad Metují, přičemž obojí je dost daleko a první zmiňovaný byl podle map opravdu hnusný, zašel jsem se v sobotu proběhnout na první ročník běžeckého závodu v Brně na Riviéře - na Riviéra běh. Trať vypadala od pohledu pěkně, podařilo se mi nalákat Navru aby si přišel taky zasportovat, a navíc jsem tušil nízkou účast a vzhledem ke sponzorům i šanci získat nějaké kapříky.
Běželo se pěkně, zpočátku jsme byli na čele tři (s Tomem Buryškou a Ondřejem Pajerem, kterého jsem neznal). Za Čertíkem k mému překvapení Tom odpadl a zůstali jsme dva. Šel jsem tedy do čela, cítil jsem se dobře a docela jsem makal, ale soupeř se držel. Ale stejně jsem si věřil a jen čekal na správnou chvíli pro útok; to se mi nakonec vymstilo. V této prudké levotočivé zatáčce, která je navíc dost z kopce dolů, jsem si to chtěl co nejvíce zkrátit, ale asi jsem nezpomalil dostatečně a na štěrku jsem vysekl precizní parakotoul s dvěma hlavními styčnými body (levé koleno, pravý loket) a dvěma brzdovými špalíky (dlaně). Zvyklý z lesa jsem okamžitě vstal a pokračoval, ale jak jsem postupně zjišťoval rozsah poškození, docela mi zatuhly nohy a soupeř (kterému děkuji za fair-play gesto!), který prvních pár desítek metrů zpomalil a běžel se mnou, byl za chvíli fuč. Naštěstí můj náskok byl dostatečný, takže i tempem, které mělo k závodnímu dost daleko, jsem pohodlně udržel druhé místo. Takže risk v zatáčce se nevyplatil, ale aspoň si můžu užívat poukázky do akvaparku (kam teď se svým novým kamarádem na koleni stejně nemůžu), novou čelovku a plno dalších věcí...
Protože jsem strašný egoista a chci, aby všichni viděli jak zlověstně jsem vypadal, můžete se kouknout na pár fotek: těsně po startu, zombie run, krvavý baron a válečný veterán.
Pozitivní je, že to asi taková tragédie nebude, a i když to bolí, tak jsem s tím bez úhony zvládl 10 km pěší výlet v noci lesem a na víkendové štafety budu snad připravený.
pondělí 20. května 2013
čtvrtek 16. května 2013
Jak (ne)pořádat běžecké závody
Ve středu jsem si byl zaběhnout první závod letošního Triexpert Cupu, což je vlastně takový letní běžecký pohár, jehož závody se konají od května do září každou středu v podvečer a točí se pět různých míst stále dokola.
Vlastně jsem uvedl špatný název, od letoška je to totiž Triexpert Asics Cup. Ještě asi před třemi lety se seriál jmenoval poeticky a výstižně Letní běžecký pohár, jenže pak se do toho začal montovat Triexpert, což je síť specializovaných běžeckých prodejen. To by samozřejmě nebylo nic špatného, jenže kromě toho, že jsou dost předražení, hrají si na veliké profíky a podobně vedou i tento běžecký seriál.
Od letošního roku se opět zvedlo startovné, tentokrát na již nelidových 70 Kč s vysvětlením, že nově bude pro závodníky zajištěn větší komfort! Paráda, dvě toiky, "oficiální" úschovna zavazadel a lékař, který není v cíli, nýbrž jede vedle závodníků na kole, to vážně stojí za to. Navíc pro letošek novinka! Z technických důvodů je maximální počet závodníků stanoven na 280. Čili já se v 5 hodin odpoledne rozhodnu, že se půjdu proběhnout na závod, přijdu včas na prezentaci a tam mě pošlou do háje, že vyčerpali limit. Sladké.
Dalším fenoménem Triexpertu jsou běžecké tréninky. V principu jde o to, že přijdeš, zaplatíš a pak spolu s dalšími hobbíky běháš hodinu na Palačáku a je tam trenér. Vlastně je to celé zaměřené na cílovou skupinu Triexpertu, a to jsou movití lidé, kteří hledají nový druh zábavy. Tou se pro ně běhání může stát, a nemají problém za to řádně zaplatit. Mám dojem, že touto cestou se vydává i samotný Letní běžecký pohár.
Abych vše uvedl do kontextu, včera v Pisárkách panovalo pěkné počasí a vzhledem k tomu, že se jednalo o první závod a každý závodník musel dodat čestné prohlášení o tom, že není kripl a uběhne 6 km (ano, další specialitka; zajímavé, že na zimním Brněnském běžeckém poháru, kde se standardně běhá desítka v mnohem tvrdších podmínkách nic takového potřeba není), byla na prezentaci fronta. Spíkr se všem omlouval, všechno v pohodě, posuneme start o 10 minut. Odešel jsem se tedy rozklusávat s vědomím, že mám dostatek času a že start nebude v 18:00, nýbrž v 18:10.
Při rozcvičování se cca 100 metrů od startu, ve směru závodní trati, jsem si všiml špalíru lidí na startovní čáře. Podotýkám, že tou dobou bylo cca 18:02. Trochu mě to rozhodilo, rozběhl jsem se ke startu. Mezitím zazněl startovní výstřel, takže jsem se prodíral v protisměru, abych mohl proběhnout startovní bránou (kvůli čipu, měřícímu čas, jsme přeci na profi závodech!). Doteď mi není jasné, jakým způsobem se mi podařilo prodrat se mezi hobíky až do čela závodu a udržet pohodlné třetí místo (nechci vědět, kolik lidí jsem loktem poslal k zemi).
Na trati bylo mimochodem poměrně špatné značení, ale to je jen detail. V cíli se pořadatelé omlouvali, sypali si popel na hlavu a z rukávu sypali důvody, proč se to stalo. Ale dokonale tato situace vystihla, jak moc si Triexpert hraje na něco, co není. Vzhledem k oficiálním výsledkům, kde jsem uvedený na prvním místě, si lze odvodit, že první a druhý v cíli měli stejné problémy jako já, tedy nestihli start, ale už se nevraceli na startovní čáru a neměli v čipu čas startu, proto je pořadatelé diskli. Takové řešení mi připadá dost nefér, ale třeba se na něm s aktéry dohodli, nevím. Já jsem ihned po doběhu klusal zpět domů.
Pohled na startovní čáru. Zajímavé, že na ni v předních řadách nestojí vítěz, druhý ani třetí v pořadí...
Vlastně jsem uvedl špatný název, od letoška je to totiž Triexpert Asics Cup. Ještě asi před třemi lety se seriál jmenoval poeticky a výstižně Letní běžecký pohár, jenže pak se do toho začal montovat Triexpert, což je síť specializovaných běžeckých prodejen. To by samozřejmě nebylo nic špatného, jenže kromě toho, že jsou dost předražení, hrají si na veliké profíky a podobně vedou i tento běžecký seriál.
Od letošního roku se opět zvedlo startovné, tentokrát na již nelidových 70 Kč s vysvětlením, že nově bude pro závodníky zajištěn větší komfort! Paráda, dvě toiky, "oficiální" úschovna zavazadel a lékař, který není v cíli, nýbrž jede vedle závodníků na kole, to vážně stojí za to. Navíc pro letošek novinka! Z technických důvodů je maximální počet závodníků stanoven na 280. Čili já se v 5 hodin odpoledne rozhodnu, že se půjdu proběhnout na závod, přijdu včas na prezentaci a tam mě pošlou do háje, že vyčerpali limit. Sladké.
Dalším fenoménem Triexpertu jsou běžecké tréninky. V principu jde o to, že přijdeš, zaplatíš a pak spolu s dalšími hobbíky běháš hodinu na Palačáku a je tam trenér. Vlastně je to celé zaměřené na cílovou skupinu Triexpertu, a to jsou movití lidé, kteří hledají nový druh zábavy. Tou se pro ně běhání může stát, a nemají problém za to řádně zaplatit. Mám dojem, že touto cestou se vydává i samotný Letní běžecký pohár.
Abych vše uvedl do kontextu, včera v Pisárkách panovalo pěkné počasí a vzhledem k tomu, že se jednalo o první závod a každý závodník musel dodat čestné prohlášení o tom, že není kripl a uběhne 6 km (ano, další specialitka; zajímavé, že na zimním Brněnském běžeckém poháru, kde se standardně běhá desítka v mnohem tvrdších podmínkách nic takového potřeba není), byla na prezentaci fronta. Spíkr se všem omlouval, všechno v pohodě, posuneme start o 10 minut. Odešel jsem se tedy rozklusávat s vědomím, že mám dostatek času a že start nebude v 18:00, nýbrž v 18:10.
Při rozcvičování se cca 100 metrů od startu, ve směru závodní trati, jsem si všiml špalíru lidí na startovní čáře. Podotýkám, že tou dobou bylo cca 18:02. Trochu mě to rozhodilo, rozběhl jsem se ke startu. Mezitím zazněl startovní výstřel, takže jsem se prodíral v protisměru, abych mohl proběhnout startovní bránou (kvůli čipu, měřícímu čas, jsme přeci na profi závodech!). Doteď mi není jasné, jakým způsobem se mi podařilo prodrat se mezi hobíky až do čela závodu a udržet pohodlné třetí místo (nechci vědět, kolik lidí jsem loktem poslal k zemi).
Na trati bylo mimochodem poměrně špatné značení, ale to je jen detail. V cíli se pořadatelé omlouvali, sypali si popel na hlavu a z rukávu sypali důvody, proč se to stalo. Ale dokonale tato situace vystihla, jak moc si Triexpert hraje na něco, co není. Vzhledem k oficiálním výsledkům, kde jsem uvedený na prvním místě, si lze odvodit, že první a druhý v cíli měli stejné problémy jako já, tedy nestihli start, ale už se nevraceli na startovní čáru a neměli v čipu čas startu, proto je pořadatelé diskli. Takové řešení mi připadá dost nefér, ale třeba se na něm s aktéry dohodli, nevím. Já jsem ihned po doběhu klusal zpět domů.
Pohled na startovní čáru. Zajímavé, že na ni v předních řadách nestojí vítěz, druhý ani třetí v pořadí...
Žabinský comeback
Po loňském štafetovém fiasku si Žabáci chtěli napravit reputaci pořádáním áček. Nevím, čí nápad byl využít lesy nad přehradní nádrží Mohelno (a musím uznat, že nápad to byl výborný), ale mám tušení, že s tím měly souvislost dobré vztahy mezi mým bývalým oddílovým kolegou Petrem a Zhustou, jelikož Petr Žabinám poskytl kousek mapy (cca 15 let starý), na kterém se původně mělo běžet MČR v nočním, kdysi dávno. Ať je to jak chce, s odstupem musím říci, že terén byl velice pěkný (kombinace brněnského a vysočinského terénu se svahem k přehradě jako třešničkou na dortu), na áčka dostačující, ačkoli místy spíše letecký a mapově jednodušší.
V sobotu se běžela klasika. Až na nezvládnuté parkování by se dalo říci, že vše probíhalo dobře. Lilo, lidi byli schovaní ve stanech, taková jarní pohoda. Já jsem se zkušeně místo do elity přihlásil jen do áček, ačkoli bych se do elity pohodlně vešel. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale i přesto, že jsem na trati nasekal minimálně 4 minuty chyb, dvakrát si zavazoval tkaničky a druhou půlku trati mi nebylo od žaludku zrovna nejlépe, podařilo se mi vyhrát (i když těsně). Mapa k nahlédnutí v archivu.
Druhý den se počasí umoudřilo, parkování k nelibosti závodníků klapalo (oficiální parkoviště bylo 2 kilometry od centra), já jsem zase vyhrál (mapa zde) a aspoň jsem si domů odvezl dvě lahve vína.
Nějaké postřehy:
Na obrázku je tentýž prostor zachycený v mapě z klasiky a middlu. Asi kdyby se middle běžel na neupravené mapě z klasiky, nebylo by kam postavit sedmou kontrolu a šestka by byla na tvarově zcela odlišném hustníku, nehledě na to, že by člověk na postupu potkal jakýsi černý křížek :). Zajímavý příklad přizpůsobení mapy stavitelem (a neříkám, že je to špatně, jen mě to zaujalo).
Mapa na klasiku (ta v patnáctce) byla ne zrovna šťastně vytištěná vzhledem k tomu, že byla ze Žaketu. Trochu mě to zklamalo, nicméně vyblitost barev nevadí, horší to bylo se severníky, které byly tenčí než je zvykem a docela mi dělalo problém je najít.
Všeho moc škodí, dlouhé články jsou nuda, čili ptám se sám sebe: jaké byly tyto závody? Pěkné. Všechno fungovalo, v lese bylo hezky, tratě byly slušné, shromaždiště adekvátní. Takový standard, kdy je všechno v pohodě a člověk odjíždí spokojený, ale na druhou stranu tam nebylo nic, u čeho by se měl dostavit nějaký wow efekt nebo úžas. S odstupem času mě vlastně nenapadá, co bych pořadatelům vytkl. Možná slabý bufet a teplé pivo. Ale to jsou malichernosti a celkový dojem je pozitivní.
A já si pro příště musím před zrcadlem nacvičit nějaký inteligentní výraz a trošku vylepšit outfit, abych na vyhlášení nevypadal jako úchyl.
V sobotu se běžela klasika. Až na nezvládnuté parkování by se dalo říci, že vše probíhalo dobře. Lilo, lidi byli schovaní ve stanech, taková jarní pohoda. Já jsem se zkušeně místo do elity přihlásil jen do áček, ačkoli bych se do elity pohodlně vešel. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale i přesto, že jsem na trati nasekal minimálně 4 minuty chyb, dvakrát si zavazoval tkaničky a druhou půlku trati mi nebylo od žaludku zrovna nejlépe, podařilo se mi vyhrát (i když těsně). Mapa k nahlédnutí v archivu.
Druhý den se počasí umoudřilo, parkování k nelibosti závodníků klapalo (oficiální parkoviště bylo 2 kilometry od centra), já jsem zase vyhrál (mapa zde) a aspoň jsem si domů odvezl dvě lahve vína.
Nějaké postřehy:
Na obrázku je tentýž prostor zachycený v mapě z klasiky a middlu. Asi kdyby se middle běžel na neupravené mapě z klasiky, nebylo by kam postavit sedmou kontrolu a šestka by byla na tvarově zcela odlišném hustníku, nehledě na to, že by člověk na postupu potkal jakýsi černý křížek :). Zajímavý příklad přizpůsobení mapy stavitelem (a neříkám, že je to špatně, jen mě to zaujalo).
Mapa na klasiku (ta v patnáctce) byla ne zrovna šťastně vytištěná vzhledem k tomu, že byla ze Žaketu. Trochu mě to zklamalo, nicméně vyblitost barev nevadí, horší to bylo se severníky, které byly tenčí než je zvykem a docela mi dělalo problém je najít.
Všeho moc škodí, dlouhé články jsou nuda, čili ptám se sám sebe: jaké byly tyto závody? Pěkné. Všechno fungovalo, v lese bylo hezky, tratě byly slušné, shromaždiště adekvátní. Takový standard, kdy je všechno v pohodě a člověk odjíždí spokojený, ale na druhou stranu tam nebylo nic, u čeho by se měl dostavit nějaký wow efekt nebo úžas. S odstupem času mě vlastně nenapadá, co bych pořadatelům vytkl. Možná slabý bufet a teplé pivo. Ale to jsou malichernosti a celkový dojem je pozitivní.
A já si pro příště musím před zrcadlem nacvičit nějaký inteligentní výraz a trošku vylepšit outfit, abych na vyhlášení nevypadal jako úchyl.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)