Sladké entrée v elitě

Po závodní pauze se nám spolu s Jukolou běžel taky další dvojzávod českého poháru a áček. A byla to lahůdka, Plzenští pořadatelé nás přivítali v luxusním prostoru Sedmihoří. Sice to bylo skoro v Německu, ale terén byl pro nás odměnou za dlouhou cestu. Několik prudkých kopců se skalkami a balvany, a mezi nimi ploché údolí a melioračkami, šutříky a kamínka, nádhera. K tomu perfektní shromaždiště, slunečné počasí a rázem z toho byly závody takové, že na lepších jsem víc než rok určitě nebyl.

Po mém raketovém vzestupu rankingem jsem se konečně dostal do elity, takže to byla moje premiéra. Sobotní klasika budila svými parametry (15 km, 500 m převýšení) respekt a byla opravdu výživná. Ale jak se můžete přesvědčit v mapovém archívu, byla to klasika jak má být, s dlouhými postupy, volbami, fyzicky náročná. Přesně tak si ji představuju! Já jsem první půlku běžel slušně, ale pak jsem musel cestou na 8 na nucenou pauzu do hustníčku, což mě rozhodilo a cestou na 10 do brutálního kopce (který jsem měl oběhnout) přišel žakýtek, který odezněl až v cíli, když jsem spořádal půl kila nudlí se zeleninou od Evičky.

Po pár kouscích místního piva Chodovar, které bylo skoro zadarmo (18 korun) se spalo dobře a v neděli jsem po čtyřech hodinách odpočinku na shromaždišti mohl vyrazit na start. Ne že bych si nějak přehnaně věřil, ale věděl jsem, že když půjdu čistě, nějaký výsledek by z toho být mohl. Po 20 s chybce na dvojku jsem na trojce doběhl o 2 minuty Dana Wolfa, což mě překvapilo a nabudilo zároveň. On to sice začal docela pálit, ale já šel v klidu s ním a pětku už jsem razil před ním. Pak jsem ale totálně ulítl a stočil se o 45 stupňů mimo, a hned byla minuta a půl v háji. Dan ale taky chyboval, takže na sedmé kontrole jsme byli zase spolu a to už jsem se dral do čela, cestou na 11 jsem mu utekl a plynule jsem se dokutálel až do cíle, kde na mě Béďa vybafnul se čtvrtým místem (pak mě ještě zařízl za mnou startující Kamenda) a ztrátou minuty na vedoucího Edu. Takže páté místo v elitě, dvě minuty chyb, minuta ztráta, to je pěkný začátek a jestli to takhle půjde dál, zlobit se nebudu. Vlastně jsem na sebe docela pyšný. Můj výkon může čtenář posoudit pohledem na mapu v archívu.

Možná by nebylo od věci zmínit se o tom, proč mi to tak najednou běhá. Důvodů bude asi víc, ale jedním z nich určitě je radikální změna jídelníčku. Před necelým půl rokem jsem přestal jíst maso a postupně i další živočišné potraviny. Dalo by se říct, že až na výjimky se stravuju vegansky a nesmírně mi to vyhovuje (výjimkou jsou různé dobroty jako třeba makronky z Bistra Franz). O tomto tématu se určitě někdy v budoucnu rozepíšu.

Taky jsem poslední dobou vyráběl dobroty, kterýma se můžu pochlubit. Třeba vynikající raw malinový dort z kešu oříšků a mandlí, který jsem vyrobil Evičce.

Bohužel, než jsem stihl udělat další fotky, snědl se.

Ono je to teď vlastně strašně in, fotit jídlo. Třeba jako banánovou bábovku, která se mi sice moc nepovedla, ale aspoň vypadá hezky.

Sladká tečka na závěr. Aby moje elitní entrée bylo opravdu sladké. Mňam.

Vítězství!

Zatímco junioři se nominovali v Pulčíně a Úsobrně na tuzemský mistrák (a Mára si připsal první vítězství tohoto víkendu, a nakonec i celkovou nominaci - gratulace!!), já jsem si zajel na české béčka, které se běžely na Moravě a měl jsem to na ně asi o 100 km blíž než na béčka moravské. Těšil jsem se dlouho dopředu, protože jsem věděl, že to bude má oblíbená letecká vysočina. A taky že byla.

Protože léto je prý nejhezčím dnem v roce, a v tom letošním ještě neproběhlo, bylo všude v lese docela mokro a melioračky a bažiny byly pěkně nasáklé. To ale nevadilo a tempo mírně pod 5 min/km se dalo držet i tak. Udělal jsem pár chybek, ale asi ne víc jak na 2,5 minuty, celkově jsem běžel plynule a míjel jednoho soupeře za druhým. Naše trať měla cca 15,5 km, a ke konci mě docela hnaly kupředu hodinky a magická hranice 80 minut, kterou se mi jako jedinému ze startovního pole povedlo pokořit a vyhrál jsem. Ale vítězství to nebylo úplně čisté, protože kdyby si Mrazák na 24. kontrole nepropíchl nohu, dostal bych od něj pěknou čtyřminutovou kládu. Tímto mu přeju brzké uzdravení. Mapa s tratí je v archivu. Trať byla pěkná, ale docela jednoduchá a typicky žďárská - ostré úhly a stejně dlouhé postupy. Ale to mě nepřekvapilo a kupodivu ani nevadilo.

Nedělní middle byl ještě víc v bažinkách a melioračkách a ačkoli byl moc pěkný, nebyl to middle. Byla to pěkná třetina klasiky (14 kontrol na skoro 6 km je na middle prostě málo). Běžel jsem špatně, dělal jsem chybky a nedařilo se mi držet plynulé tempo, musel jsem u kontrol zastavovat a mapovat další postup. Dostal jsem ve finále jen 2,5 minuty, což je celkem málo vzhledem k mému neplynulému výkonu a k tomu, že jsem startoval na začátku a prošlapával všechny cesty ke kontrolám trávou po pás. Věřím, že dálnice druhou část startovního pole výrazně zrychlily. Mapa je na známém místě.

A protože je zkouškové a mám se na co vymlouvat, zůstane tento článek velmi stručným a bez obrázků. Ty možná někdy příště..

Vrbenské trápení

Závody pořádané vrbenským oddílem jsou svým způsobem fenomén. Všichni vědí, že se poběží v pěkných terénech, že tam budou kopce, a že jediný funkcionář místního oddílu s rozhodcovskou licencí neumí stavět tratě, a proto je vždy staví a pak to tak vypadá. Taky všichni vědí, že je velká šance, že něco nebude fungovat. A že web závodu je hned po webu z MČR v nočním hlavním aspirantem na titul "propadák roku." Ale pěkně popořadě.

Část 1: sobotní štafety

Už z plánku shromaždiště bylo jasné, že se nebude jednat o divácky atraktivní závod vzhledem k tomu, že cíl a předávka byly na opačné straně silnice než vše ostatní. Sice chápu, že majitele louky si pořadatel vybrat nemůže, ale stejně.. Během závodu nefungovalo až do třetích úseků vyčítání, čili nebylo co komentovat a vzhledem k divácké neatraktivitě shromaždiště to byla docela bída. Navíc mě docela zaujal fakt, že o vyčítání se staral hlavní rozhodčí. Asi nedostatek pořadatelů...

Abych jen nehanil, tak v lese bylo pěkně. Kvalitní terén jsem očekával, tratě mile překvapily, ačkoli farstování bylo velké a nerovnoměrné. Můj výkon na prvním úseku byl uspokojivý, ale kvůli chybě na 13 mi utekl menší balík a já jsem tak pozbyl možnost doběhnout okolo 3. až 5. místa společně s Márou, který rozbíhal A štafetu. I tak jsem doběhl v první desítce, což je vzhledem k pocitovému výkonu velmi dobré; nijak hvězdně se mi něběželo.

Mapu a postupy mám v archivu.

Část 2: sprint

Po štafetách jsme se přesunuli do Karlovy Studánky, kde se měl běžet sprint. Na parkovišti jsme byli jako první a doufali jsme, že dorazíme dřív než pořadatelé. To se málem stalo, protože na shromaždišti, které bylo situováno na sjezdovku, pobíhal jen mapař a pár pomáhajících členů opavského oddílu. Takže nikdo z Vrbna. Start byl podivně roztáhnutý, a vzhledem k tomu, že jsem startoval asi o půl sedmé večer, času bylo opravdu hodně. Mezitím co se shromaždiště zaplnilo, záhadným způsobem byla vypuštěna zpráva, že start je posunutý o 30 minut (zapomněl jsem zmínit, že dopolední start se posouval o 15 minut z důvodu pozdního příjezdu hradubického autobusu). Naštěstí všechno pak už jakž takž fungovalo.

Samotný závod byl velkým překvapením, protože se jednalo o krásný zajímavý rychlý ťukací sprint. Jediná kaňka byly snad jen časy, které se požadovaným dvanácti minutám moc neblížily.. Já jsem se pro velký úspěch nevešel do elity, tak jsem aspoň s přehledem zvítězil v H21A a snad se v tom rankingu už trochu posunu, protože vyhrávat je nuda. Aspoň už jsem trochu vylepšil postoj a na stupních nevypadám jako úchyl, ale pro změnu si nedokážu zapnout bundu.

Mapka je k nahlédnutí na obvyklém místě.

Část 3: nedělní štafety

Stále stejně špatné shromaždiště, ale tentokrát už s komentováním a průběžnými výsledky. Aspoň že tak. tentokrát jsem šel třetí úsek, a jsem moc rád, že jsem zůstal v B štafetě, protože můj výkon byl doslova tragický. Jak fyzicky, tak mapově, navíc stavba tratí kolmo 20 vrstevnic nahoru a pak zase dolů (a pak zas nahoru a pak zas dolů) mě opravdu nenadchla, navíc farstování bylo ještě více nevyrovnané, ale to se mě na třetím úseku naštěstí netýkalo. Odkaz na mapku. Stavba tratí by se dala zhodnotit jako typická "klechiáda."

Ve středu jsem si pak zaběhl vídeňskou sprintovou akádu. Kromě toho, že rakouská definice sprintu se asi s tou českou moc nekamarádí (zašíté kontroly v keři) a ISSOM taky nebyl stoprocentní, bylo to příjemné atletické proběhnutí v parku, sem tam s kopřivovou vložkou. Trošku mi dělaly problémy slovní popisy, ale naštěstí kontroly na plotě byly jen dvě a slovíčka "außen" a "innen" jsou docela jasné. Stejně jako v Chrudimi jsem dostal od Rakušáků docela kládu, výsledky jsou tady (běžel jsem kategorii HM Gäste, ale trať jsme měli stejnou), v archivu pak moje mapa.

 Shromaždiště bylo malé a příjemné.

O víkendu jsem běžel české béčka, ale o nich bude až další článek.