Závody pořádané vrbenským oddílem jsou svým způsobem fenomén. Všichni vědí, že se poběží v pěkných terénech, že tam budou kopce, a že jediný funkcionář místního oddílu s rozhodcovskou licencí neumí stavět tratě, a proto je vždy staví a pak to tak vypadá. Taky všichni vědí, že je velká šance, že něco nebude fungovat. A že web závodu je hned po webu z MČR v nočním hlavním aspirantem na titul "propadák roku." Ale pěkně popořadě.
Část 1: sobotní štafety
Už z plánku shromaždiště bylo jasné, že se nebude jednat o divácky atraktivní závod vzhledem k tomu, že cíl a předávka byly na opačné straně silnice než vše ostatní. Sice chápu, že majitele louky si pořadatel vybrat nemůže, ale stejně.. Během závodu nefungovalo až do třetích úseků vyčítání, čili nebylo co komentovat a vzhledem k divácké neatraktivitě shromaždiště to byla docela bída. Navíc mě docela zaujal fakt, že o vyčítání se staral hlavní rozhodčí. Asi nedostatek pořadatelů...
Abych jen nehanil, tak v lese bylo pěkně. Kvalitní terén jsem očekával, tratě mile překvapily, ačkoli farstování bylo velké a nerovnoměrné. Můj výkon na prvním úseku byl uspokojivý, ale kvůli chybě na 13 mi utekl menší balík a já jsem tak pozbyl možnost doběhnout okolo 3. až 5. místa společně s Márou, který rozbíhal A štafetu. I tak jsem doběhl v první desítce, což je vzhledem k pocitovému výkonu velmi dobré; nijak hvězdně se mi něběželo.
Mapu a postupy mám v archivu.
Část 2: sprint
Po štafetách jsme se přesunuli do Karlovy Studánky, kde se měl běžet sprint. Na parkovišti jsme byli jako první a doufali jsme, že dorazíme dřív než pořadatelé. To se málem stalo, protože na shromaždišti, které bylo situováno na sjezdovku, pobíhal jen mapař a pár pomáhajících členů opavského oddílu. Takže nikdo z Vrbna. Start byl podivně roztáhnutý, a vzhledem k tomu, že jsem startoval asi o půl sedmé večer, času bylo opravdu hodně. Mezitím co se shromaždiště zaplnilo, záhadným způsobem byla vypuštěna zpráva, že start je posunutý o 30 minut (zapomněl jsem zmínit, že dopolední start se posouval o 15 minut z důvodu pozdního příjezdu hradubického autobusu). Naštěstí všechno pak už jakž takž fungovalo.
Samotný závod byl velkým překvapením, protože se jednalo o krásný zajímavý rychlý ťukací sprint. Jediná kaňka byly snad jen časy, které se požadovaným dvanácti minutám moc neblížily.. Já jsem se pro velký úspěch nevešel do elity, tak jsem aspoň s přehledem zvítězil v H21A a snad se v tom rankingu už trochu posunu, protože vyhrávat je nuda. Aspoň už jsem trochu vylepšil postoj a na stupních nevypadám jako úchyl, ale pro změnu si nedokážu zapnout bundu.
Mapka je k nahlédnutí na obvyklém místě.
Část 3: nedělní štafety
Stále stejně špatné shromaždiště, ale tentokrát už s komentováním a průběžnými výsledky. Aspoň že tak. tentokrát jsem šel třetí úsek, a jsem moc rád, že jsem zůstal v B štafetě, protože můj výkon byl doslova tragický. Jak fyzicky, tak mapově, navíc stavba tratí kolmo 20 vrstevnic nahoru a pak zase dolů (a pak zas nahoru a pak zas dolů) mě opravdu nenadchla, navíc farstování bylo ještě více nevyrovnané, ale to se mě na třetím úseku naštěstí netýkalo. Odkaz na mapku. Stavba tratí by se dala zhodnotit jako typická "klechiáda."
Ve středu jsem si pak zaběhl vídeňskou sprintovou akádu. Kromě toho, že rakouská definice sprintu se asi s tou českou moc nekamarádí (zašíté kontroly v keři) a ISSOM taky nebyl stoprocentní, bylo to příjemné atletické proběhnutí v parku, sem tam s kopřivovou vložkou. Trošku mi dělaly problémy slovní popisy, ale naštěstí kontroly na plotě byly jen dvě a slovíčka "außen" a "innen" jsou docela jasné. Stejně jako v Chrudimi jsem dostal od Rakušáků docela kládu, výsledky jsou tady (běžel jsem kategorii HM Gäste, ale trať jsme měli stejnou), v archivu pak moje mapa.
Shromaždiště bylo malé a příjemné.
O víkendu jsem běžel české béčka, ale o nich bude až další článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat